Obsah

Velkým zklamáním pro příznivce Antonína Máši byl ambiciózní snímek Skřivánčí ticho, který měl premiéru v květnu 1990. Režisér si v něm předsevzal postihnout osobní i uměleckou krizi jednoho umělce, skladatele vážné hudby, který odchází na venkov, aby si tam uspořádal myšlenky i načerpal inspiraci. Společenská moralita však vyznívá falešně, stěží dokáže přesvědčit jak o životnosti jednotlivých hrdinů, tak o uvěřitelnosti událostí, jimiž procházejí. Autorský Mášův projekt byl s rozpaky přijat již v době svého vzniku a časový odstup jeho nedostatky, zvláště samolibou sebevzhlíživost, ještě umocnil.