Obsah

V pohanské době přijal kníže Bořivoj se ženou Ludmilou křest od věrozvěsta Metoděje. Jejich syn Vratislav se seznámil na lovu s temperamentní Drahomírou, kterou zanedlouho představil na hradě jako svou ženu. Po čase se jim narodil syn Václav. Po letech, když se Václav vrátil z Budče, kde byl vychováván, zamilovala se do něho Skeřova dcera Radmila...

Film stál více než milion korun a nelze mu upřít pečlivé zpracování historického tématu ani technickou vynalézavost. Film, po celou dobu natáčení ohlašovaný jako dosud největší a nejnákladnější český film (což byla pravda), byl dokončen a uveden do kin s velikým zpožděním – až na začátku dubna 1930, kdy už svatováclavské milénium dávno odeznělo. Biografy v té době už ovládl zvukový film – a tak němý „Svatý Václav“ se spoustou dlouhých titulků a pomalu plynoucím dějem měl jen malou šanci zaujmout širší publikum. Po premiéře, doprovázené původní hudbou Oskara Nedbala a Jaroslava Křičky, putoval pak tento film, už bez hudby, po venkovských biografech, až se tiše a nenávratně propadl do historie.

Na historické stavby na strahovském stadionu - největší filmové stavby v Evropě v té době - bylo spotřebováno 120 tisíc metrů juty, 35 vagónů dřeva, 6 tisíc kg hřebíků, 12 tisíc kg barev. Dále bylo zhotoveno 120 kostýmů sólistů, více než 1000 kostýmů pro komparz. Film byl rekonstruován Františkem Balšánem v roce 1971 pod přímým dohledem režiséra J. S. Kolára. První československý velkofilm natočený s přímou podpodou státu a pod dozorem Akademie věd a Ministerstva školství a osvěty u příležitosti 1000. výročí smrti patrona české země. Původní hudbu zkomponovali Oskar Nedbal a Jaroslav Křička. Pracovní záběry jsou ve filmu "Jak se u nás kdysi filmovalo" (sestavil Bohumil Veselý v roce 1960).